VRT a životní prostředí

Vysokorychlostní tratě ovlivňují životní prostředí. Výstavba nové dopravní infrastruktury znamená zábor území, provoz ovlivňuje okolí hlukem. Zároveň má vysokorychlostní železniční doprava provozovaná po VRT ambici převzít na sebe významnou část dopravy, která je dnes realizovaná po silnicích. Z pohledu celku proto realizace záměru znamená snížení produkce skleníkových plynů a dalších škodlivin o desítky tisíc tun ročně.

Část dálkových vlaků nově využije VRT namísto stávajících tratí, čímž umožní rozšíření nákladní dopravy na stávajících tratích. Díky tomu budou položeny předpoklady pro další přesun přepravy zboží na železnici, což obecně vede ke snížení hluku z provozu nákladní dopravy.

Návrh novostavby VRT prochází hned několikrát posouzením vlivu na životní prostředí. Nejprve při zpracování studie proveditelnosti, kdy dochází k výběru vhodné trasy. Potom při aktualizaci krajské územně plánovací dokumentace, tj. zásad územního rozvoje kraje (ZÚR), kdy se zpracovává posouzení koncepce na životní prostředí (SEA). Závěrem se při zpracování podrobného technického návrhu provádí posouzení stavby na životní prostředí (EIA).

obrázek úspora emisí

Návrh trasy

Vysokorychlostní tratě jsou navrhovány tak, aby bylo minimalizováno dotčení chráněných prvků v krajině. Pokud to není z nějakého důvodu možné, je navrhováno takové technické řešení, které co nejméně ovlivní krajinné prvky nebo chráněná území.

Jedná se zejména o liniové prvky ochrany (např. migrační koridory), kterým se z principu není možné vyhnout. V těchto případech jsou navrhovány přechody nebo mostní objekty, které umožní průchod živočichů i návštěvníků krajiny.

obrázek vzorový řez

Prostupnost krajiny

Vysokorychlostní trať musí být s ohledem na bezpečnost provozu oplocena a nesmí mít žádná úrovňová křížení. Tím spíše je kladen důraz na prostupnost krajiny pro migrující zvěř i obyvatele v okolí trati.

Navrhované trasy obsahují celou řadu mostních objektů nad VRT i pod ní. Jejich umístění je konzultováno s místními samosprávami, aby odpovídalo reálnému využití a místním potřebám.

obrázek biopřechod Francie

Opatření proti šíření hluku

Součástí všech studií proveditelnosti a navazujících dokumentací je podrobné posouzení budoucí hlukové zátěže okolí. VRT je novostavba železniční trati, a proto musí splnit příslušné hygienické limity. Národní legislativou je dán požadavek na maximální úroveň ekvivalentního hluku 55 dB přes den a 50 dB přes noc.

Jedná se o výrazně přísnější limit, než který musí plnit stávající tratě nebo dálnice. Stupnice měření hluku je logaritmická, což v praxi znamená, že pokles o 2–3 dB přináší snížení hluku zhruba o polovinu.

Nejsnazším opatřením ochrany proti hluku je umístění VRT do zářezů, tedy uložení kolejí níže, než je úroveň terénu. Pokud to není s ohledem na terén v okolí možné, přistupuje se k návrhu dodatečných opatření. Těmi mohou být protihlukové stěny nebo valy, které podél VRT vytvoří zelený pás území a trať odcloní i pohledově.

Schéma protihlukových opatření

Ochrana vody a vodních zdrojů

Návrh trasy, zejména technického řešení, musí respektovat hydrotechnické poměry v území. Přesto není na úrovni základního návrhu možné postihnout všechna možná ovlivnění. Při další přípravě se proto provádí hydrotechnický průzkum. Zohlednit se musí nejen rešerše poměrů v území, ale také analýza odtokových poměrů při extrémních srážkách.

V návrhu technického řešení se to projeví na několika místech. V případě tunelové stavby je s ohledem na hydrotechnické poměry navrhováno těsnění ostění tunelu. V případě zemního tělesa (zejména zářezů) je navrhována správná podoba svahů a dimenze odvodnění.

V případě dotčení vodního zdroje a nemožnosti realizace technického opatření může být součástí stavby VRT také výstavba náhradního vodního zdroje.