Historie

Parní vodárna v Kolči připomíná zašlou slávu Pražsko-duchcovské dráhy

Dnes už tak trochu pozapomenutá Pražsko-duchcovská dráha (PDE) patří sice do skupiny uhelných drah, avšak na rozdíl od svých konkurentek její výstavbu inicioval stát, aby zlevnil dopravu severočeského uhlí do Prahy.

Na uhlí ze severních Čech měla tehdy monopol Společnost státní dráhy (StEG), která je přepravovala z Ústí nad Labem do Prahy. Vzhledem ke svému postavení na trhu nastavila cenu dovozného tak vysoko, že v Praze a okolí bylo uhlí i ve srovnání s Vídní či Berlínem velmi drahé. Stát se proto rozhodl, že postaví konkurenční trať mezi Prahou a Duchcovem s odbočkou do Mostu, tedy přímo k uhelným dolům. Paradoxem je, že neoblíbená StEG vznikla privatizací Severní a Jihovýchodní státní dráhy, když bylo císařství v 50. letech 19. století na pokraji bankrotu. Stát na stavbu a provoz nové trati vyhlásil výběrové řízení. Koncesi nakonec získalo 25. června 1870 konsorcium zastoupené hrabětem Friedrichem Thun-Hohensteinem, hrabětem Rudolfem Chotkem, knížetem Mořicem Lobkovicem, knížetem Ferdinandem Kinským, hrabětem Jindřichem Jaroslavem Clam-Martinicem a dalšími podnikateli.

Úsek ze Smíchova, společného nádraží s Českou západní dráhou (BWB) a Buštěhradskou dráhou (BEB), do Slaného byl kvůli složitému terénu předán do provozu jako poslední až 11. května 1873. Stavbou se PDE finančně vyčerpala a krach na Vídeňské burze tři dny před dokončením dráhy její situaci nepomohl. Společnosti se ekonomicky nedařilo, v roce 1884 byla sloučena s Duchovsko-podmokelskou dráhou (DBE), přičemž provoz převzaly Císařsko-královské státní dráhy (kkStB), a nakonec byla PDE v roce 1892 zestátněna.

Ve stanici Koleč se vybudovala vodárna pro napájení parních lokomotiv z důvodu táhlého stoupání do Dušníků (dnes Rudná u Prahy), kdy trať na dvou desítkách kilometrů vystoupá o 150 metrů. Dvoupatrová vodárna, stejná jako ve Zlonicích, měla v horním patře dvě nádrže o objemu po 30 m3, v přízemí pak kotelnu a strojovnu s parní pumpou, která čerpala vodu ze studny hluboké 13,9 m. Ta se nacházela přímo ve sklepě vodárny. V roce 1883 se přistavil byt pro pumpaře a v roce 1895 byla vodárna přestavěna a rozšířena, přičemž měla již čtyři nádrže o celkovém objemu 120 m3. Ve věži vysoké 16 m byla umístěna technologie na změkčení vody. Roku 1929 bylo zřízeno elektrické čerpadlo a parní pohon sloužil jen jako záloha. To ale již na trati poklesl provoz v důsledku zestátnění Ústecko-teplické dráhy (ATE) o šest let dříve a převedení vlaků s uhlím na dvoukolejné tratě přes Ústí nad Labem.

Konec provozu vodárny nastal až s koncem provozu parních lokomotiv v závěru 70. let minulého století. Unikátní vodárna se zachovala, byť v nedobrém stavu, do dnešních dnů. Na trati nastal velký pokles provozu v 90. letech, až byla stanice Koleč v roce 2006 změněna na zastávku. Dobu provozu nádraží si můžeme připomenout ve filmu s komisařem Maigretem Vražda v kupé první třídy, který se zde natáčel v roce 1991.