Od konce 70. let minulého století se v západní Evropě začala objevovat elektronická stavědla. Například ve Švédsku bylo v roce 1978 v železniční stanici Göteborg uvedeno do provozu první elektronické stavědlo od firmy L. M. Ericsson. U nás hojná reléová stavědla již nevyhovovala nastupujícímu trendu v oblasti řízení a zabezpečení, proto bylo žádoucí vyvinout stavědla s elektronickými prvky. Počátkem 90. let se u nás začaly uplatňovat nové trendy v zabezpečovací technice, jejichž hlavním cílem bylo uplatnění elektronických prvků. V povelové části staničních zabezpečovacích zařízení (SZZ) se použil počítač a výkonná prováděcí část, která sloužila na ovládání venkovních prvků, ovládala staniční reléové zabezpečovací zařízení (RZZ). Prvním takovým stavědlem byla vybavena stanice Dřísy v roce 1991, konkrétně se jednalo o typ AŽD 88. Toto zabezpečovací zařízení můžeme označit jako hybridní systém, byla to první vlaštovka nové techniky pro řízení a zabezpečení. Šlo o reléové zařízení ovládané mikroprocesory se zobrazením na barevných displejích.

Elektronické stavědlo se rozšiřuje do dalších stanic
Hlavním tvůrčím duchem tohoto zařízení, jehož vývoj začal již v 80. letech minulého století, byl Josef Volf. Po jeho onemocnění stavbu a další vývoj zajišťoval Karel Plachetka z AŽD Praha. Od roku 1992 vývoj pokračoval navazujícím typem SZZ-ETS, což bylo opět hybridní elektronické stavědlo s malorozměrovými relé a spolehlivým zobrazováním i povelováním. Jeho součástí byl nově zkonstruovaný pult nouzové obsluhy vybavený klasickými tlačítky AŽD a pro indikace LED diodami. Tento typ byl v roce 1994 uveden do provozu ve stanici Úvaly. Stavědlo SZZ-ETS bylo ještě vybaveno pultem nouzové obsluhy. V roce 1996 byla tato varianta nahrazena typem s bezpečným počítačovým zobrazováním a povelováním SZZ-ETB (varianta bezpečná), která byla poprvé zprovozněna ve stanici Poříčany. Na naší železniční síti bylo celkem vybudováno 31 zařízení SSZ-ETB, většinou se jednalo o stanice na 1. tranzitním železničním koridoru.

Vývoj pokračuje dalšími typy
Další firmou, která se zapojila do vývoje elektronických stavědel, byla společnost Starmon se svým stavědlem typu SZZK-98, které bylo uvedeno do provozu 21. prosince 1996 ve Slatiňanech jako první elektronické stavědlo v síti ČD. V provozu bylo až do roku 2007, kdy bylo nahrazeno z důvodu dálkového ovládání zařízením Starmon typu K-2002. Ani firma AŽD Praha nezůstala ve vývoji elektronických stavědel pozadu. Osmého prosince 1997 byl uveden do provozu první prototyp elektronického stavědla ESA 11 ve stanici Stará Boleslav na hlavní dvoukolejné elektrizované trati Nymburk hl. n. – Ústí n. Labem-Střekov. Na koridorových tratích a rekonstruovaných vedlejších tratích s dispečerským způsobem řízení provozu se budovala staniční zabezpečovací zařízení (SZZ), která byla ovládána počítači. Ty nahrazovaly prakticky volicí a částečně i prováděcí skupinu. Vazby byly provedeny programem počítače. U takto ovládaných SZZ se nebudoval kontrolní ani ovládací pult, protože veškeré povelování se uskutečňovalo pomocí klávesnice či myši a zobrazování situace v kolejišti na monitoru. Tento způsob ovládání se pak ujednotil a byl nazván jako Jednotné obslužné pracoviště (JOP).