Ve spojení s pardubickým nádražím se v poslední době nejčastěji hovoří o rekonstrukci kolejí a nástupišť, výstavbě lávky přes celé kolejiště a také o nové zastávce v blízkosti centra. Cestující ale jistě vnímali i čilý stavební ruch v části odbavovací haly a přilehlé výškové budově, která byla dlouhá léta bez využití. Proměna jedné z dominant Pardubic je ale viditelná na první pohled. Tato část nádražní budovy se kromě nových interiérů dočkala vyměněných oken a dveří, stejně tak obnovené střechy i fasády včetně původního keramického obkladu.

Z původní nádražní hospody se stala moderní restaurace pro zhruba 80 hostů, stejný počet míst pak nabídne i na venkovní terase před nádražím. I tady se stavbaři drželi historických plánů. Podle původního interiéru nechali architekti vyrobit například repliky svítidel, mozaiky na podlaze nebo sloupech. Do restaurace se vrátily i původní květinové záhony.

Pod bedlivým dozorem památkářů
Původní budova z dílny architektů Karla Řepy, Karla Kalvody a Josefa Dandy začala fungovat v květnu 1958 a je památkáři vnímána jako nejkvalitnější funkcionalistické nádraží s hotelem v poválečném Československu. Architektura je přísně geometrická, s mnoha detaily jak v interiéru, tak v exteriéru stavby. To je právě jeden z důvodů, proč je nádraží v Pardubicích památkově chráněno a v rámci jakýchkoli oprav a rekonstrukcí bylo důležité zachovat původní design a architektonický ráz. Detaily přestavby se konzultovaly s nedávno zesnulým architektem Miroslavem Řepou, synem Karla Řepy.

Kvůli památkové ochraně museli dělníci často využít netradiční technická řešená. S památkáři se řešily například i hrubost nebo barevné odstíny jednotlivých povrchů. Všude jsou historické repliky topných litinových těles nebo atypicky zaoblené zárubně, dělané přímo na míru. Největším oříškem pro stavbaře byla barva fasády. Na základě konzultace s architektem Řepou a památkáři se vyspecifikovali tři odstíny, které se namíchali tak, aby je obkladači dávali ve správném rozvržení.

V opravené budově se budou školit nejen strojvedoucí
Oblíbené kino Svět v suterénu objektu, později známější pod jménem Sirius, bude sloužit jako multifunkční sál. Počítá se zde například s pořádáním konferencí či akcí pro veřejnost. První patro výškové budovy se upravilo pro budoucí instalaci dopravního sálu, který bude sloužit k výcviku výpravčích. Zároveň zde bude umístěn simulátor jízdy pod dohledem ETCS pro strojvedoucí. V dalších podlažích se nachází školicí místnosti, zázemí a pokoje. Konkrétně jsou zde čtyři učebny s celkovou kapacitou 78 míst, počítačová učebna pro 14 studentů a konferenční místnost pro 18 osob.

V pátém patře pak je další zasedací místnost pro 12 osob. Ubytovací část obsahuje 12 bytových jednotek pro 48 osob. Učebny jsou vybaveny běžným nábytkem, maximálně účelné je i zázemí pro zaměstnance. Standardní vybavení pokojů zahrnuje postel, stolek, skříň a malou televizi. Součástí každé bytové jednotky je vlastní hygienické zařízení. V nejvyšších dvou patrech působí zaměstnanci Centra sdílených služeb Správy železnic, kteří zajišťují finanční účetnictví pro celou organizaci.

Opraví se i další část nádražní budovy
Rekonstrukce nádraží se i kvůli památkové ochraně rozdělila na dvě etapy. První se týkala výškové budovy, ve druhé pak navážeme opravou celé nádražní haly s východním a západním křídlem. Tendr na realizaci by se měl vypsat na podzim, aby se stavební práce mohly rozběhnout hned na jaře příštího roku. Hotovo by mělo být v roce 2026. Celkové náklady na druhou etapu by neměly překročit miliardu korun. Rozsahem se jedná o jednu z nejvýznamnějších rekonstrukcí nádraží v republice.