Trať s množstvím mostů, tunelů a dalších umělých staveb byla postupně vystavěna v letech 1874 až 1884 společností Pražsko-duchcovská dráha. Plány na její realizaci odstartovala potřeba spojit severočeskou hnědouhelnou pánev kolem Mostu a Duchcova se sousedním Saskem, kde se nacházela vhodná odbytiště uhlí. Úsilí o postavení plánované trati však naráželo na nedostatek finančních prostředků. Do května 1877 se tak podařilo zprovoznit pouze úsek z Mostu přes Osek do Hrobu. Na Moldavu přijel první vlak z českého vnitrozemí až v prosinci 1884, během následujícího roku se pak zprovoznilo i napojení do Saska. To fungovalo do poloviny minulého století, následně se Moldava v Krušných horách stala již trvale konečnou stanicí horské dráhy. Od šedesátých let 20. století se datuje zřetelný nárůst rekreační dopravy, která se kvůli horskému terénu a rozmarům krušnohorské přírody nedá uspokojivě kapacitně a ekologicky zvládnout jiným způsobem než právě po železnici. V 90. letech měla trať namále, když se technický stav některých úseků zhoršil natolik, že hrozilo zastavení provozu. To se však podařilo odvrátit a v roce 1998 se úsek Louka u Litvínova – Moldava v Krušných horách stal kulturní památkou České republiky.

Unikátní úvrať v Dubí
Vlaky na Moldavu odjíždějí z mosteckého nádraží, první část cesty vede průmyslovou krajinou kolem pozůstatků důlní činnosti. První zajímavou zastávkou je Osek, kde se na místním nádraží nachází malá expozice věnovaná historii dráhy. Pozornější návštěvníci si vedle budovy mohou všimnout miniatury hradu Rýzmburk. V centru Oseka je také dochovaný cisterciácký klášter. Za zastávkou v Horním Háji se po levé straně nachází strážní domek, v němž se narodila Hana Benešová, manželka prezidenta Edvarda Beneše. Následuje stanice Hrob, v jejíž blízkosti vlak přejíždí po unikátním viaduktu přes údolí potoka Bouřlivec. Má úctyhodné rozměry, a to výšku 34 metrů a délku 146 metrů. Za viaduktem trať stoupá stále strměji. Po zastávce ve Střelné vlak přijíždí na unikátní nádraží v Dubí, kde dochází k tzv. úvrati, která pomáhá překonat značný výškový rozdíl mezi údolím a horským hřebenem. I zde se nachází malé železniční muzeum, do původního stavu se podařilo uvést dopravní kancelář a místnost přednosty stanice. Po změně směru jízdy dráha stoupá stále strměji, po úbočí Krušných hor. Úsek z Dubí je určitě nejkrásnější z celé trati. Mezi stanicí v Mikulově a zastávkou Mikulov-Nové Město se nacházejí dva tunely. První má délku 334 metrů, druhý je dlouhý 210 metrů. Mezi nimi je ještě jeden menší viadukt o výšce 31 metrů a délce 117 metrů. Ze zmíněné zastávky je nejdostupnější vrch Bouřňák, centrum zejména zimních sportů. Vlak svou jízdu končí na moldavském nádraží, těsně před státní hranicí s Německem. Nádražní budova je monumentální a pamatuje ještě dobu, kdy vlaky jezdily dál do Německa a měla zde své kanceláře i pohraniční stráž. Stav nádraží však není moc uspokojivý a rekonstrukce je zatím v nedohlednu. Samotné koleje končí přímo na státní hranici pod silničním mostem. V posledních letech se diskutuje i o tom, že by trať mohla opět pokračovat do německého Holzhau a dále do Freibergu. Konkrétní řešení ale zatím není na stole. Po bývalé dráze tak lze momentálně jít pouze pěšky a z Holzhau pokračovat německým vnitrostátním vlakem.

Historii dráhy připomínají dvě muzea
Na trase horské dráhy jsou hned dvě malá železniční muzea, která připomínají její historii. To první je ve výpravní budově stanice Osek a snahou zdejšího spolku je co nejatraktivnější a interaktivní formou přiblížit návštěvníkům život na železnici a historii trati Most – Dubí – Moldava v Krušných horách. V památkově chráněné budově nádraží v Dubí je v současnosti přístupná dopravní kancelář a místnost přednosty v meziválečném stylu. V plánu je expozice osobní a zavazadlové pokladny a čekárna, která by měla opět sloužit svému účelu. Z původního vybavení se v budově zachoval trezor a hodiny. Expozici doplňují starožitné předměty a dobové vybavení z jiných železničních stanic. Obě muzea jsou otevřena nepravidelně během letní sezóny.